Kačence zvoní v neděli u snídaně telefon, předpokládáme, že zazněla otázka: Kde jsi? KF: My jsme u ségry na chatičce…
Ti, co nezažili, neuvěří, nejspíš ani nepochopí (za což se jim předem omlouvám). Ti, co na podzim slibovali, že zařídí, nesplnili a nezařídili. Zařídil někdo jiný, a tak jsme se nakonec vydali na letošní (pre)mikulášskou párty do Nedvědice.
Naposledy jsem tu byla na Freďákovic svatbě. Tentokráte jsme zavítali do místní „chatičky“ zvané Myslivna, která nabízí přes 30 pokojů. Bohužel počásko nám nepřálo, takže na procházky do přírody v okolí nedošlo, při nedělní snídani (PK: Jak je libo, jogurteček, sračičky, párečky…) jsme pouze pozorovali mlhu (tak hustou, že by se krájet dala), jak se převaluje přes okolní lesy.
„PK při odjezdu: Rádi jsme vás viděli, jste hodní, že jste nám tu nic nerozbili, nepob… (nepolvíčkovali, pozn. autora: od slova řváti jako lev při zvracení), ale nejezděte sem prosím vás každý víkend jako na chatičku…“
Obsadili jsme horní bar s kulečníkem a stolním fotbálkem, neboť dole ničily své klouby tanečnice zumby. (Jak říkala pánská část výpravy: JM: shora na ně byl hezčí pohled…) S postupujícím večerem došla nahoře bečka a hoši museli navštěvovat dámy dole častěji, neboť pivo teklo pouze v jejich výčepu.
Společnost nám celou dobu dělala Patrika, Katčina sestra, díky níž jsme také udělali něco pro naši zimní fyzickou přípravu. Při jejím vykládání vtipů a historek jsme se smáli („PK: Nemít takovou vanu, tak si rozbiju hubu o stůl…“), až nám pupky pukaly 🙂 Břicha máme posílený na dvě sezóny minimálně.
„neznámý návštěvník hotelu z Prahy: Prosím Vás, vy tu nemáte župánky v tom retrohotelu? PK: Copak byste chtěl za ty retroceny…“
„neznámá návštěvnice hotelu z Prahy: Prosím Vás, já mám strašný problém na pokoji. PK: Copak se stalo? N: Mně kape voda na parapet… PK: To je velice závažný problém, moment, zavolám Vám vedoucí…“
Hráblo se do strun (Jéňo hrej…), polechtali jsme hlasivky (Vaurienistický zpěvník se pěkně rozrůstá), zasunuli jsme pár koulí do děr (rozuměj zahráli jsme si kulečník a fotbálek), dodali jsme pevnost játrům (nejdříve se zazdívalo bylinkama, následně slivovičkou, pak rumíčkem), pokecali jsme, prohlédli nějaké fotky z letošní sezóny, kuly se pikle na další sezónu, zkrátka relaxační víkend jako vyšitý.
V sobotu večer to chvíli dokonce vypadalo, že se Míša „Bubu“ opět převtělí do mladíka a rozjede se pořádná tancovačka. Bohužel se nic nekonalo, nad Bubákem vyhrála choroba podporovaná antibiotiky a zase usnul jako první ze všech.
„JF: Ty jsi Kubíková (na Danču), Ty jsi Kubíková (na Táňu). Kubas, kolik máš vlastně manželek? TŠ: Nejsem! zděšený JF: Ty nejsi Kubíková? :-O“ Neboj Fredy, o nic jsi nepřišel, u nás ještě není mnohoženství zákonné.
Škoda jen, že bazén na terase nebyl v provozu, Kačka by zajisté neunikla koupeli u příležitosti svého svátku, takto to skončilo jen přípitkem.
„Hlášení rozhlasu v zoologické zahradě: Rodiče malé Natálky, nechť si vyzvednou sandálky v pavilonu tygrů…“
„PK: Přišel k nám na oběd farář s několika dalšími, poobědvali, nesu účet. Farář nechá větší dýško. Koukám na něj a říkám já už se bála, že mi řeknete Pán Bůh zaplať.“
Z jistých (řekněme etických) důvodů nebudu prezentovat vše, např. vtip o trupíkovi, o ptáčcích, o smutečním průvodu, atp.
Kuba nezapomněl foťák, takže tu to je: foto z akce
Pokud se nesvolá ještě nějaká rychloakce, bylo to naše poslední setkání letos. Takže, ženský, hurá do kuchyně, vrhněte se na vánoční cukroví, chlapi, rychle do lesa na stromeček a v dubnu nazdárek na YYEETTYY regatě.