Autor: Hanka Ottová
Šilhánkův memoriál se konal již tradičně první prázdninový víkend na Velkém Dářku. Většina závodníků dorazila hned v pátek, aby si nenechali ujít večerní grilování a posezení u třínohého „ohníčku“, na kterém připravoval Fredy dobroty. Někteří z nás se ještě utrhli a rozestavěli si lodě na úkor pozdějšího ranního vstávání.
Sobota začala rozhodně vlídněji než neděle. Vítr okolo 6-8m/s v nárazech zesiloval v poryvech i na pořádných 12m/s. Naštěstí pro nás foukalo ke klubu, takže jsme se tolik „nekolíbali“, než kdyby tomu bylo opačně. Hlavní rozhodčí Luboš Hofmann odstartoval tři nonstop rozjížďky Radiálům, Evropám a nám. Poté nám dopřál trochu klidu na nabrání dalších sil do následujících dvou rozjížděk. Naše lodní třída závodila za občasného deštíku na trati trojúhelník – karusel – cíl. Nejvíce jsme se (my ultralighti) potýkali s problémy při kurzu z bílé na modrou při občasné změně větru a tudíž i doostření k bójce. Naopak super jízdy jsme si dopřávali po halze, která se pokud možno dělala ve skluzu. U červené rychle sundat spinakr a pádit zase proti větru.
Některým posádkám se také podařilo zkontrolovat dna svých nosorožců „face to face“, obzvlášť Danča s Michalem Kubíkovým se tato kontrola výrazně protáhla na cca dvě desítky minut. Vysíleni a unaveni to ale vše zvládli. Smekám, tak dlouho jako oni bych viset za kačenu asi nevydržela.
…a počasí se nám kazí a kazí. Ráno se probouzíme do zamračeného deštivého a studeného počasí. Nosorožci nechtějí opustit svá teplá suchá místečka, a tak se zbaběle domlouvají, že se nedělního závodění již nezúčastní. Jediní, kdo měli povinnost alespoň vyjet na vodu a tím splnit přání otce – rozhodčího byla posádka Filip Hofmann – Tonda Staník. No ostatní to chápali a uznale pokyvovali.
Odpoledne alespoň přestalo tolik pršet, což byl čas k balení, vyhlášení a odjezdu domů.
Nemůžu si upřít vepsat sem ještě dvě věty: Jezdím, myslím si, už dlouhou dobu, ale takové bezvadné skluzy jsem málokde zažila. Žádný stres, jen pohoda a užívání si jízdy.
Hanka