Mistrovství Evropy ve třídě Vaurien se zcela netypicky jelo již na počátku sezony na Gardském jezeře ve dnech 1.-4. května 2003. Závodu se zúčastnila jediná česká posádka: Hana Svozilová se sestrou Marcelou
První den a půl dne následujícího bylo věnováno ?proměřováním lodí a plachet?. Slova píši v uvozovkách, protože úkony prováděné pány měřiči, zejména panem mezinárodním měřičem u plachet, s proměřováním neměly téměř nic společného. U lodí se pouze zkontrolovala nutná výbava, změřila se délka stěžně a spinakrového pně a u plachet se kontrolovala razítka od mezinárodních měřičů. Měls razítko, dostal jsi další (nezajímalo nikoho, jak jsou plachty staré a zda by prošly měřením i teď). Neměls razítko, zaplať 7 euro za každou plachtu (celkem za sadu tedy 21 euro). To se samozřejmě některým závodníkům nelíbilo, protože i tak startovné bylo vysoké. Pokud není přeměření daných rozměrů zahrnuto ve startovném 65 euro, je to až k pláči. Plachtíme pro radost a ne pro byznys druhých.
Navíc na peníze se dává doklad -neviděla jsem, že by pan měřič někomu s platičů nějaký dával, a to jsme byli v Itálii, kde na to platí zákony. Holanďané se dušovali, že na MS v jejich zemi se ničeho takového obávat nemusíme.
Před polednem 2. 5. bylo ME prohlášeno na krátkém nástupu za otevřené. Daný den se ujela pouze jedna rozjížďka za slabého větru a jemného oparu. V této rozjížďce jsme zvolily špatné křídlo a ztrátu jsme musely dohánět. V sobotu opar z hor a hladiny jezera zmizel a začal foukat zcela netypický vítr, který s tradiční termikou neměl nic společného. první rozjížďka dne se konala za slábnoucího větru a při posledním kurzu se vítr otočil, tudíž jsme místo na spinakr dojížděli ostře proti ?vánku?. Jury nenechala nic náhodě a pískla naší posádce necelé dva metry před cílem penaltu za pumping (no ani se raději nechci vyjadřovat, za co to bylo, oni určitě nějaký pohyb na naší lodi přes další německou loď museli přece vidět), a tím jsme spadly v nadějné rozjížďce o další tři místa. Další tři rozjíždky se už jely za stálého termického větru a vycházelo pouze levé křídlo, což si uvědomovali všichni, a tak se startovní pole během rozjížděk nijak výrazně neměnilo. Naše posádka samozřejmě nemohla neťuknout bojku v jedné z nich.
V neděli se mělo startovat o půl dvanácté, ale vzhledem k bezvětří se startovalo až o půl druhé – napětkrát. Navíc start poslední rozjížďky byl posunut až na čtyři odpoledne, proto jsme se závodu již nezúčastnily. Stejně jako Belgičané jsme musely do práce. V celkovém pořadí jsme se umístily na 38. místě, což je pro mě osobně zklamání.
Nesmíme si ztěžovat jen na měřiče a rozhodčí, velkým dílem jsme k tomu přispěly pouze my.
Hana Svozilová,
CZE 28 629