Autor: Katka Chalupníková
MČR se, aspoň u mě, neslo v mnohem lepší náladě než jarní pohárák. Lodí bylo o 10 více, což je slušný počet (12 českých, 3 slovenské a 1 holandská). Ano, první holandskou posádku bratří Kuipersů pozvali na Nové Mlýny bratři Baranovci. Jestli se u nás holanďanům líbilo nevíme, ale snad si to užili.
Také počasí bylo lepší než na jaře, aspoň bylo teplo a nepršelo. V pátek ovšem byla hladina „rybníku“ jako zrcadlo, takže jsme si užili klidný den na břehu, měli dost času ke štelování lodí a popovídání si. Večer si někteří vyrazili i na tradiční tůru na Dívčí hrad.
V sobotu k nám byl také vítr milostivý a nechal nás vyspat až do oběda. Slabě foukat začalo kolem 1 hodiny a hned jsme vyjeli na vodu. Asi po hodině se konečně podařilo závodní komisi rozhodit bójky a my pak mohli v rychlém sledu odjet 4 rozjížďky ve slabším, ale příjemném větru.
Vycvičeni Kubou Kozelským jsme důkladně nastudovali trať, což se nám vyplatilo, protože Baranovci mířili první kolo na vnější červené bójky, kdežto my jsme správně otočili vnitřní žlutou a získaný náskok jsme udrželi až do cíle. Druhou rozjížďku vyhráli holanďané, ale další dvě rozjížďky již Baranovci nenechali nikoho na pochybách kdo je nejrychlejší.
Večer jsme se společně posilnili steaky, pivem a burčákem, ale nemohli jsme to moc přehánět, protože nedělní první start byl posunutý již na 9 hodin ráno, kdy ještě vítr neměl být tak silný. Toto rozhodnutí se ukázalo jako správné, protože první rozjížďku ještě většina lodí dojela a někteří i tahali spinakr.
Myslím, že první převrácený Vaurien jsme byli my, když nás Laďa s Makem zastínili na bočák. Milo sice brblal, že jsme se koupali dlouho, ale když jsme se zpožděním projížděli kolem třetí bójky, tak Tomáš s Lenkou tam ještě plavali. V silném větru se pány situace stali Laďa s Makem a dojeli si také pro jedno rozjížďkové vítězství.
V sobotu rozhodčí zjistili, že jsme s novými plachtami strašně rychlí (Vaurieni stihli 4 rozjížďky, ostatní lodní třídy jen 3), a tak nám v neděli zvětšili trať – jeli jsme kolem vnějších červených bójek. Tuto změnu nezaregistrovali holanďani a jeli první rozjížďku kolem bójek žlutých, takže se dočkali diskvalifikace. Jak to, že jim nebylo divné kam jedou ostatní, opět nevíme, asi se neohlíželi.
Již během první rozjížďky začal vítr sílit. Rozhodčí odstartovali i druhou rozjíždku, ale my se na mé přání vydali po startu na břeh. I když mi Milo slíbil, že spinakr tahat nebudeme, na další koupání na bočák už jsem neměla chuť. S malými plachtami by se to podle mě dalo ještě zvládat, ale s těmi velkými se opravdu několika lodím na bočák loď splašila a převraceli se tam jedna za druhou. To už se tam koupali déle a na řadu přišli i záchranáři. O těch toho již bylo napsáno a odvysíláno dost. Podle mě jsou určitě potřební, ale více prostoru by měli dát i ostatním člunům na kterých sedí jachtaři. Ti by určitě nepomáhali Michalovi Kubíkovi tak, že mu k převrácené lodi, kolem které plave, hodili po hlavě uplavané kormidlo.
Druhou nedělní rozjížďku pár lodí dojelo, Vaurienů konkrétně 6. Ale myslím, že se převrátily ten den úplně všechny. Naštěstí (hlavně pro naši posádku do slabého větru) již další rozjížďky rozhodčí nepustili. Myslím ale, že všem ty dvě nedělní rozjížďky stačily. Když se všichni zdárně dostali na břeh, zbývalo jen pobalit, vyhlásit vítěze a těšit se zase na příští rok.