Asociace lodní třídy Vaurien

International Vaurien Class Rules (070511)

Autor: Jan Machovský

Pátek 29.8.2011

Průjezd Německem OK. Ve srovnání s MS 2010 na Slovensku organizace vázla již na směrovkách, nicméně český intelekt a chápavost způsobily, že jsme nalezli jak Jachtclub, tak i kemp. Co nás trochu překvapilo, byl neskutečný zápach, linoucí se z vody v jachťáku. Překonali jsme se, vybalili lodě, ale bylo to jen tak, tak. V kempu jsme vytvořili česko-slovenskou vesničku – nedošlo ke klasickému rakousko – uhersku, protože Stefan se nejprve ubytoval jinde a teprve v sobotu se přidal k nám. Slovenský tým má trenéra, my zase tradiční český nápoj.

Pátek 5. 8. 2011

JV: Ahoj,nase usmolene vykony ustupuji do pozadi,protoze kluci Baranovi vyvalcili titul!Dneska nejlepsi svezeni za celej tejden.Nemciny uz mame dost,tesime se domu

Koupím kompletní starší loď (můžou být „malé“ plachty) včetně manipuláku. Nabídky prosím mailem (možno i s fotografiemi).

Kontakt:
Jakub Prax

Minulý víkend se na Máchově jezeře na loděnici Staré splavy konal v pořadí již třetí závod letošní série českého poháru Vaurienů. Kromě nás jely ještě Piráti a Cadety.

Účast byla na naše poměry hojná, sešlo se zde 9 lodí z různých koutů republiky. Po několika letech se dokonce se svým „dračím“ vorckem objevil i Vláďa Ptašník s dcerou Anežkou. Bohužel místní jachtaři jsou zarytí pirátníci, takže z nich naše řady neposílil nikdo.

Závody probíhaly spíše ve znamení slabého či žádného větru. V sobotu jsme se většinu dne povalovali na břehu a pozorovali, jak se v klidné hladině jezera zrcadlí nebe. Na vodu jsme se dostali až kolem čtvrté hodiny, kdy komise prostě rozhodla, že to půjdeme aspoň zkusit. Odkroužili jsme ve velmi slabém větru a pomalém tempu jednu tříkolovou rozjížďku. Od pokusu o druhou naštěstí komise včas upustila – už takhle jsme se na břeh vraceli na dřevěný pohon.

Sobotní večer byl ve znamení tradiční zábavy – pivo a gril. Bečičku pěnivého moku dal do placu Laďa Smutný a po elegantním vyřešení technické otázky jak dostat pivo z bečky bez pípy (naši pánové jsou skrytí talenti) všem přišla k duhu. Grilu se jako tradičně ujal vrchní grilmajstr Fredy.

Neděle nás uvítala pošmourný, chladným a deštivým ránem, opět bez větru. Lehce nervózní komise i přesto vyhlásila, že v 10 se jde na vodu stůj co stůj a na nikoho se nečeká. Nicméně jediný, kdo byl v 10 skutečně na vodě, byla právě jen ta komise. Na břehu bylo mrtvo, závodníci byli zalezlí v suchu a pouze kdesi v rohu areálu svítila jedna vytažená kadetí plachta (holt děcka musí poslouchat). Nastal souboj nervů – my jsme pozorovali loď komise v dáli na jezeře, pěkně ze sucha a tepla zastřešené verandy staré klubovny, zatímco komise zase pozorovala z vody naše lodě na břehu, pečlivě zapersenikované.

Asi po půl hodině přijel z vody člun a tím, že buď půjdeme ihned na vodu, protože vzadu na jezeře fouká, nebo to komise balí. Nedivím se jejich rozhořčení, příjemné jim to určitě nebylo, ale ani nám se nebylo co divit – pršelo, na nebi byl těžký příkrov z mraků, hladina jezera kolem jachťáku byla jako sklo a nic nenasvědčovalo, že jinde to bude lepší. Nakonec se pár pirátníků přece jen váhavě vydalo na vodu, s nimi rodiče nebo trenéři vyhnali i kadety. Vaurieni se rozdělili na dva tábory – část posádek se s reptáním vydala také vstříc svému mokrému osudu, zbytek zaujal strategické pozice u oken klubovny, aby jejich šílené počínání mohli komentovat. Když však viděli, že se lodě na druhém konci jezera skutečně pohybují, vyměkli a vyjeli na vodu taky. Oproti sobotě však v oslabení – Vláďa musel závod vzdát, neb jeho kosatnici Anežce se ozvalo zranění ruky a skončila s rukou v sádře.

Opozdilci však start první rozjížďky nestihli – ti šťastnější projeli čáru asi 4 minuty po startu, Fredy start nestihl vůbec a rozhodl se tímto nedělní rozjížďky vzdát a aspoň tak zůstal suchý. V neděli se tak odjely ve slabém větru dvě upršené navlhlé tříkolové rozjížďky, což nám na zachování pohárového koeficientu stačilo. Aspoň že na balení lodí přestalo pršet a místy se ukázalo i sluníčko, takže zmoklé plachty stačily okapat. K výsledkům by se dalo říci jen to, že si „brňáci“ přijeli na Mácháč pro trofeje :o)

1. místo – Laďa Smutný a Natálka Smutná (YC Brno)
2. místo – Tomáš Karas (YC Brno) a Lenka Prokopová (JO ČKD Blansko)
3. místo – Pavel a Matěj Konopíkovi (YC Brno)

Lenka Prokopová

Po loňském jarním zrušeném závodě z důvodu velkého deště se letos málem scénář opakoval. Přes neděli a pondělí napršelo tak, že bychom se na jachťák o víkendu nedostali. Naštěstí předseda oddílu bratr Vlastik Kohn zajistil techniku a materiál a celé dva dny koordinoval úpravu příjezdové cesty. Za to mu patří veliký dík.

Teď už k závodům. Některé posádky, zejména ty ze vzdálenějších krajin, přijely již v pátek večer a přespaly ve svých stanech, či nepohrdly místní „blechárnou“ a dalšími pokoji. My ostatní jsme dorazili většinou až v sobotu ráno. Po podání přihlášek a nástupu se čekalo na vítr. Odklad se ani nedával – je takový zvyk, že jsme stejně všichni na jednom místě, a tak jak rozhodčí zavelí, všichni vyjedou na vodu.

Tak se vyjelo – všech osm Vaurienů a pět Opťáků. Chvíli se čekalo na stabilnější vítr, ale vzhledem k nepříznivé předpovědi se první rozjížďka pustila do toho, co příroda právě nadělila. Málem bych zapomněla na první koupačku po třech letech bratrů Vaculových ještě před startem. Vítr byl po celý den jako na houpačce – chvíli foukal z jedné strany, chvíli se stočil o 90° no a dost často ustával. Před třetí sobotní rozjížďkou nastala „houpačka“, která travala asi hodinu a půl. Rozhodčí byli nuceni trať přestavět, tak se většina času pročekala. Poryvy byly silné a krátké, proto jsme se opravdu cítili jako na houpačce. Po startu třetí rozjížďky jsme všichni vyrazili. Na bílé bojce byli mezi námi opravdu minimální rozdíly, a tak se některé posádky rozhodly riskovat spinakr. Nám a bratrům Vaculovým se to nevyplatilo a po halze ve stejném poryvu jsme skončili ve vodě. Naše posádka lehla naštěstí jen na bok a po chvíli jsme loďku obrátili zpět (ale těžší asi o 200 kilo). To kluci Vaculovi (již podruhé) si dali eskymáka se stěžněm v blátě a potýkali se s problémem ještě asi 10 minut, než se jim povedla loďka převrátit zpátky.

Taky Broňa Mlčoch si zřejmě nechtěl nechat ujít koupačku a ve druhém kole také píchl stěžeň do dna. Rozjížďka sedla přeživším těžším posádkám Honza-Vašek a Formánkovic manželům.  Za ustávajícího větru se odjela ještě jedna zkrácená rozjížďka.
Po příjezdu na břeh nás čekal tradiční závodnický guláš a posezení.

Na neděli zbývaly už jen dvě rozjížďky, které se odjely za větru – nevětru. Každopádně až na jednu vyjímku se vždy vyplatila pravá strana kolem bagru. Poslední rozjížďka byla rozhodující pro rozdělení 2.-4. místa. Kdekdo by zřejmě odepsal bratry Vaculovy hned po startu, ale díky zvolení správné strany na stoupačku a samozřejmě dosti štěstí na vítr se vytáhli za nás na druhé místo, které vybojovali i v celkovém pořadí. Celkové třetí místo si zaslouženě odvezli do Brna manželé Formánkovi.
Tak, vypadá to, že všichni byli spokojení a „odpočinutí“ od každodenní práce.

Hanka Ottová

Nevím co napsat. Z letošních Mlýnů jsem moc nadšená nebyla. Příjezd v pátek jsme kvůli dešti vzdali, a ten nás provázel i většinu soboty. Počasí bylo spíš lipenské než novomlýnské. Tomu Shampoo LIFE. Smooth, used online cialis us pharmacy that joke to go feels scent hair.