Letošní ročník nás překvapil nezvykle studeným a deštivým počasím. Možná i díky tomu se nenaplnily mé početní předpoklady. Sešlo se nás nejméně za tuto sezónu, slovy sedm posádek, což na této vodě zvykem nebývá.
Sobotní deštivé ráno naznačilo, jak se bude počasí vyvíjet po celý víkend. Dopolední odklad byl stažen někdy kolem poledne a hurá na vodu. Cesty nám křížily zdejší remorkéry. První rozjížďka se nesla v duchu kdo ujede stejně nevyhraje. Slabý, místy žádný vítr byl neregulérní pro všechny stejně, tak aspoň požitkem pro oko byly přelety stíhaček z nedalekého přerovského letiště. Zkrácenou verzi první rozjížďky jsme nakonec dokončili, byl tedy položen základ. Následovala pauza, kterou jsme zaplnili již tradičním guláškem. Po němž jsme opět vyrazili na vodu. Tento pokus o jachting byl již úspěšnější. Vítr se stočil a trochu zesílil, což rozhodčím umožnilo písknout tři pěkné kousky a tím nám poskytli možnost hodit jednu škrtačku (rozuměj zajet jednu nepovedenou rozjížďku ;-)), což se konkrétně mně povedlo. Když jede člověk ve třech, není to ideální 😉

A jak to celé nakonec dopadlo? Broňa s Matějem dojeli pro stupeň nejvyšší, na shodu s nimi byli Luboš s Adélkou, poslední stupínek na kluzké bedně jsme okupovaly my s Ájou.