Druhý zářijový víkend se někteří z nás rozhodli trávit na tovačovském rybníku. Ale řeknu vám, dostat se do jachtklubu normálním autem byl opravdu oříšek. Nebyla jsem sama, kdo zapadl v blátě po prahy (že Marci), a pak musela umývat auto i oblečení hodných kolemjedoucích lidí, kteří se nabídli s pomocí (děkuji Barčo).
Nicméně jsme dorazili v počtu 10, později 11 lodí. Mezi nejvzdálenější posádky patřili Liberečáci a samosebou Vláďa se synem. V klidu jsme nastrojili lodě, seřadili se na nástup za zvuku hymny a mohlo se začít závodit. Regata byla vypsaná na šest rozjížděk a speciálně pro veterány. Protože veterány splňovaly jen tři lodě, nemohl být veteran cup pro ně hodnocen, a tak jsme se museli spokojit pouze s absolutním pořadím. Než k němu ale přistoupím, ráda bych napsala své zážitky po roční pauze na nosorohu. Bohužel, některé lidičky už vůbec neznám a některé jsem někde kdysi viděla. Je to hrozné, jak se ty časy a lidé mění. Ovšem skalní prezidentka zůstává a účastní se i našich oblastních závodů pravidelně :-).
Tak pokračujeme. Rozjížďky byly klasické tříkolové, i když reliéf břehu a modrá bójka trochu více omezovala vytahování spinakru. Vítr (ostatně jako vždy na Tovačově) poryvově pulzoval, takže jsme si připadali jako na houpačce. Já měla nového kosatníka a již při první stoupačce se zapomněl navléct do nožních popruhů, takže jsem měla co dělat, abych ho úplně neztratila. Vítr si s námi opravdu zahrával a v prvním dnu si s ním nejlépe poradil Broňa Mlčoch se svým synem Matějem. V těsném závěsu za nimi skončila po pěti rozjížďkách dvojce Navrátil, Hanzlík. Na třetím místě figurovala naše posádka. Mezi rozjížďkami si všichni pochutnali na guláši a pivku a večer se v tomto příjemném duchu pokračovalo.
V neděli před závodem nebylo vůbec o umístění v první trojce jasno. Vítr zesílil, a tak bylo zřejmé, že Broňa nebude mít moc šancí do boje zasáhnout. Jednalo se tedy jen o to, jak to skoulí naše posádka a posádka Navrátil, Hanzlík. Pokud bychom dojeli první my, byli bychom první celkově. Pokud dojedou oni, vyhrají celkově oni. Na start jsme jeli v pohodě a taky jsme tak odstartovali. Celou rozjížďku jsme vedli a svůj náskok si prodlužovali až …
… na poslední spinakr jsme museli více ostřit, no a nějak jsme to nedovážili :-). Hups! A byli jsme tam. Musela jsem přece taky myslet na diváky. Nadvakrát jsme obrátili loď zpátky, ale to nás už hoši předjeli. Po tomto manévru jsme dojeli druzí, čímž nám zůstalo třetí místo celkově. Broňa sestoupil z prvního na druhé místo.
Při vyhlašování výsledků se samozřejmě nezapomnělo ani na první posádku veteránů Dohnal a syn. Myslím si, že všichni byli spokojení a těšíme se zase na červen, kdy k nám určitě dorazíte v hojném počtu.