Letos se Přebor Jihomoravského kraje přesunul na Vranov. Přebor se původně měl jet v Brně, ale díky inciativě Vaurienistů došlo ke změně lokality v duchu rčení o hoře a mohamedovi. Na Vranovské přehradě jsme očekávali vyšší účast, což se také potvrdilo. Závodilo deset Vaurienů včetně jedné zahraniční (rakouské) posádky. Hlavnim rozhodčím byl náš bývalý prezident Vaurienů, pan Roman Bradáč. Spolu s deseti Vaurieny startovaly čtyři Stary a tři kajutovky.
Předpověď počasí slibovala na sobotu dobré povětrnostní podmínky, na neděli byla prognóza podstatně horší. Naštěstí nedělní předpověď nevyšla, takže se závody větrem docela vydařily.
Závod byl vypsán na pět rozjížděk, jely se tři kola bez karuselu, startovalo se na vodě před loděnicí. Jezdilo se od jachťáku doprava směrem Lančovská zátoka, následoval dlouhý zaďák přes celou přehradu směrem k hrázi, halza a krátký raum na Vranovskou pláž. Foukal západní až severozápadní vítr, což je pro Vranov relativně dobrý směr.
Vranovská přehrada vypadá takto:
http://www.mapy.cz/#centerX=136294528@centerY=131776384@typ=ophoto@zoom=13@vizType=none@vizIds=none
severoseverovýchod ? Vranovská pláž, jachtklub vlevo od pláže
západ ? Lančovská zátoka
severozápad ? přehrada proti proudu Dyje (místopisné označení neznám)
jihovýchod ? přehradní hráz
Po nástupu se odstartovaly dvě rozjížďky, vítr foukal nepravidelně kolem pěti metrů a stáčel se od západu, z Lančovské zátoky. Po dojezdu rozjížděk následovala, extra dlouhá, asi dou a půl hodinová pauza, kterou závodníci využili k poobědvání na místním na baru a ke spánku po náročném pátečním večírku, zatímco na vodě nepřestávalo foukat, ba právě naopak.
Druhou část odpoledne vyplnily další dvě rozjížďky v sílícím větru, který se začal stáčet od severu. Díky tomu začala lépe vycházet druhá strana startovní čáry a musela se změnit i taktika na stoupačku. Vítr na první zaďák byl hodně poryvový a stáčel se zboku, takže způsobil závodníkům mnoho problémů a nebyla nouze i o cvakačky. V posledním kole této odpolední série dokonce přišly na zaďák poryvy, jejichž síla přesahovala 10 metrů/sec, a které dostávaly i lodě bez spinakerů do vysokých skluzových rychlostí.
Poslední sobotní rozjížďka byla zkrácená o jedno kolo. Rozjížďka se ujela relativně rychle, že bychom klidně na vodě mohli dojet ještě jedno kolo. Po dojezdu na břeh jsme stačili uklidit lodě a přišel asi půlhodinový slejvak, který zahnal všechny závodníky pod střechu na bar. V tu chvíli jsme přestali být naštvaní, že se nejezdilo déle. Byli bychom úplně mokří, obzvlášť já, kterej jsem si nevzal s sebou vršek od nepromoku. Po dešti se udělala docela slušná zima, která je srovnatelná s Lipenskými podmínkami, které se běžně zvládají zimní čepicí a bunou a dvojitými kalhotami a spoustou kořalky. Sobotní večírek okořenil Láďa Ptášník a Pavel Konopík (a trochu ja) hranim na kytaru a zpěvem. Místní rozdělali na betonové ploše před loděnicí ve velké železné míse oheň a my jsme si vychutnávali speciality místního baru (pivo, zelenou a tak…)
V neděli jsme čekali podle předpovědi velmi slabý a nepravidelný vítr. Proto se mi z káry vůbec nechtělo vstávat. Takže nás o půl desáté překvapilo docela příznivé počasí, a kdyby Roman Bradáč nepočkal asi deset minut, start v deset hodin bychom vůbec nestihli a to jsem si ještě zadělal na žaludeční vředy, pěkně spálil hubu čajem a odřel zadek záchoďákem, jak jsem spěchal.
Na nedělním větru bylo zajímavé, že se točil jak z Lančovské zátoky, tak i ze severozápadu, takže jsme si opět užili překvapivých změn na stoupačce. V cíli poslední rozjížďky byl zajímavý souboj na cílové čáře druhé a třetí lodě. Sjel se tam Pavel Konopík a Fredy. Pavel měl handicap, protože jezdí se svým šestiletým synem a není schopen dobře tahat spinaker, takže musí výsledek nahnat jinde. Myslím, že má Pavel našlápnuto na velmi dobrou výkonnost.
Závody byly prma, děkujeme pořadateli a všem účastníkům, kteří vážili cestu a pomohli tak přispět k pěkným závodům.
Výsledky:
1. místo: Tomáš Karas – Daniela Gregorová
2. místo: Pavel Konopík – Matěj Konopík
3. místo: Jindřich Formánek – Marcela Chyťová