Před závody jsem byl s Jáchymem dvakrát na vodě, cvičili jsme vytahování spinakru. Moc nám to nešlo, ale lepší než se to učit až v závodě. I když to máme na Bezdrev jen hodinku jízdy, přijeli až pozdě večer, zdržela mě práce a pak nakládání toho cirkusu. V sobotu ráno zamračeno, sem tam déšť a bez větru. Naštěstí okolo poledne se rozfoukalo. Věděli jsme, že přihlášených bylo pět lodí, tak jsme se divili, že na první rozjížďce se sešly pouze dvě. Nám to nevadílo a v první rozjížďce jsme skončili druzí. Stějně tak i ve druhé, to už se ale objevili i ostatní. Trochu jsme se rozkoukávali, které to křídlo je vlastně rychlejší. Naštěstí na další rozjížďky zesílil vítr a to je pro nás lepší. Zbývající dvě rozjížďky jsme vyhráli. Pravda je, že jsme jako jediní závodili se spinakrem. Ten nám ve slabém větru moc nepomohl, spíše naopak, ale od toho ho máme, abychom ho používali a naučili se to. V sílícím větru nám už znatelně pomáhal. Měl jsem radost, protože i na stoupačku nám loď jela dobře. Po závodech jsem do půlnoci instaloval novou ploutev a nové kormidlo. Přes týden bych se k tomu stejně pořádně nedostal.

V neděli sice pršelo ale zato foukalo hned od rána. Byly slíbeny dvě rozjížďky. Dávali jsme si s Jáchymem pozor, abychom neudělali nějakou velkou botu. Nové kormidlo bylo v ruce cítit úplně jinak, kladlo větší odpor ale obraty v mírném větru se s ním dělají plynule. V obou nedělních rozjížďkách jsme vedli start-cíl. Měli jsme dobrý pocit. Pro Jáchyma to byly první závody a byl nadšený. Když pak na vyhlášení přinášeli stůl plný lesklých medailí a diplomů, oči mu jen svítily. Bohužel jako vítězové závodu Vaurienů nás vyhlásili úplně samostatně, bez soupeřů, takže jsme si s nimi potřásli rukou až v zákulisí. Ani ten diplom nebo medaili nám nedali. Mě už je to v mém věku jedno, ale Jáchym se hodně těšil. To by se v Tovačově nestalo! Nevadí, doma mu to vynahradím zmzlinovým pohárem „Vítěz“.