Po 14-ti hodinách jízdy nás na břehu IJslemeeru v sousedství malebného městečka Stavoren přivítala nově vybudovaná marina Stavoren Buitenhaven (to znamená venkovní přístav).

Stanování bylo zajištěno na trávníku přímo v marině hned u lodí, tekže odpadlo nepříjemné dojíždění. Marina poskytovala slušný luxus, včetně teplé vody na umývání nádobí. Holanďané se opravdu velmi snažili po organizační stránce ? přesně bylo rozvrženo umístění Vaurienů, Splashů a Flashů tak, aby měla každá třída své zázemí.

Ve startovném 290 EUR na loď bylo kromě stanování i jídlo na sedm dní ? snídaně, svačiny a večeře, což byla novinka, kterou nakonec myslím všichni ocenili. K snídani a svačině dostal každý tři žemle, které sice moc k jídlu nebyly, ale jako objemové krmivo posloužily. Po týdnu všem už ale lezly krkem, takže si závodníci kupovali i své vlastní pečivo. Večeře byly oproti tomu velmi dobré, každý den byla jiná kuchyně (např. francouzská, holandská, japonská ?) a bylo toho hodně. Akorát v ceně nebylo pití ? jeden nápoj (2 dcl) byl za 1,50 EUR, což se nám zdálo hodně. Škoda, že Heineken nedodal kromě slunečníků i nějaké sponzorské pivo.

Stravování probíhalo ve velkém party stanu, kde se konalo i zahájení a vyhlášení. Ozvučení sice bylo dobré, ale když se do stanu natěsnalo více něž 500 lidí, bylo v něm trošku dusno.
Každý večer byla ve stanu diskotéka a dva dny i živá hudba ? hráli opravdu dobře. Mládež se opravdu vyřádila.

Ale teď už k závodům:

V sobotu proběhlo měření ? u plachet se tak jako na mistrovství Evropy kontrolovaly pouze razítka od měřičů (což je podle mě rozumné) a kdo je neměl, mohl si nechat plachty proměřit (zda-li za peníze ? nevím). Dále se měřily trupy (zvrchu i dno) a tak některé laminátky pilně tmelily. Bohužel byla k dispozici i váha, takže jsme museli závodit s kladivem v lodi (ani půl kila se nedalo ukecat). Jinak měření v podstatě proběho bez problémů.

Jak foukalo? To je dobře vidět na našich dojezdech ? čím více, tím hůře jsme na tom byli. Každá lodní třída (Vaurien, Splash a Flash) měla svůj okruh, takže jsme se na vodě vůbec nepotkávali. Jezero IJslemeer je bývalé moře oddělené 30 km hrází od moře, ale je tak brovské, že břehy ani nebyly vidět. Takže jachting na něm byl opravdu odlišný od toho, co známe z domu a podobal se spíš tomu mořskému. Pozitivní ale je, že jezero je dnes již sladkovodní, a tak jsme po rozjížďce na sobě neměli slanou slupku.

V neděli proběhla cvičná rozjížďka, ale kvůli úplné flautě byla na první bojce zrušena ? kdo by to v Holandsku čekal, že? V pondělí foukalo málo, takže se z plánovaných tří rozjížděk odjely pouze dvě. Startovní čára byla ve všech rozjížďkách poměrně krátká, takže se lodě dost vytlačovaly a hodně lodí bývalo přes čáru. Poslední dva dny už jsme proto startovali od prvního startu na černou vlajku. V první rozjížďce jsme bohužel hned byli na černou vlajku přes čáru ? pěkný začátek. Ještě že jsme si spravili chuť 9. místem v druhé rozjížďce.

V úterý již foukal klasický holandský vítr 5 ? 6 bf (pořád nevím, kolik to je metrů, ale pořád jsme viseli). Rozhodčí se snažili dohnad skluz z pondělka, takže 4 rozjížďky byl pěkný záhul. Ve třetí rozjížďce jsme opět chytli ?black flag? (ve výsledkové listině je to chybně uvedeno), takže potom už jsme se na startech drželi zpátky. Osvědčilo se nám startovat někde pod španělama, ti po startu rychle odjeli a my jsme měli čistý vítr. Taky se nám osvědčily stoupačky na jedno réčko, hlavně se nemotat mezi loděma.

I přes starty z druhé řady, jsme na první bojce byli většinou mezi 20 ? 30, ale postupně jsme se propadali. Bohužel nejsme zvyklí na větší vlny, takže se na nich houpáme na stoupačku zepředu dozadu a na zaďák se strany na stranu. Ve středu ještě fouklo trochu méně a tak jsme se podívali i do první dvacítky, ale tím to haslo. V pátek a v sobotu přifouklo (4 ? 6 bf) a tak už jsme jen bojovali sami se sebou.

Ve středu jsme ještě na vodě měli zpestření v podobě ?nádherného? tornáda, které se k nám naštěstí nepřiblížilo. Pozorovali jsme ho na obzoru zrovna mezi rozjížďkama. Všichni stáhli plachty a navázali se v panice na čluny, ale rozhodčí zůstali naprosto v klidu a po té, co se tornádo rozplynulo nám pískli druhou rozjížďku. Asi jsou na podobné úkazy zvyklí, ale my jsme měli srdce v kalhotách a létajícím Vaurienům jsme se moc nesmáli.

Ve čtvrtek byl volný den a jako atrakce se konal team race Holandsko ? Frísko. Ten jsme ale neviděli, protože jsme jeli na výlet do nedalekého města Sneek podívat se na vodní bránu Waterpoort ? symbol firmy Gaastra.

Účast byla poměrně slušná ? 80. lodí. Triumfovaly tradičně španělé a holanďané. Pozitivní bylo omladění italského, belgického i německého týmu. Škoda neúčasti čechů, ale každý den není posvícení a jak říká prezident, možná se z toho ještě vyhrabem.

Příští rok se opravdu vážně počítá s mistrovstvím světa v Uruguay, takže si asi na nějakou dobou odpočinem.