Tak vás zase zdravím,

……celkem v pohodě si takhle odjíždím z Lipna, ve svých stoosmdesáti
se lehce kochám krajinou a opět musím zpomalit v další debilní vesnici
před Budějovicema. V tom ucítí můj pasažér konečně příležitost a při
malé rychlosti na mě vykoukne zpoza kapoty přes přední okno, prohlídne
si mě, pak zkontroluje správný směr jízdy a spokojeně zase zalejzá kamsi pod
stěrače a kapotu.

No nic, jsem starej milovník zvířat a tak mě žádnej had hned tak
nerozhází. Po chvíli si ale říkám, že přece jenom by mu bylo tady na
jihu asi líp než u nás na severu.

Kousek před Táborem stavím u lesíka s vidinou krásného nového domova
pro mého kámoše. Pomalu otevírám kapotu, aby se mě nelekl, ale kde
pak. Had opouští své vyhřáté místečko u motoru a parchant mizí kdesi v
blatníku.

No nic, říkám si po druhý. Doma ho snad vylovím. Parkuju totiž v
garáži propojené s barákem a nerad bych ho honil po bytě.
Přijíždím do Liberce, zastavuju v práci uprostřed velké a hlavně
prázdné asfoltové plochy, abych měl případně dostatek času zdrhajícího
hada lapit. Tentokrát již vyzbrojen foťákem opět zdvihám kapotu. Had
už konečně pochopil o co jde, a tak na mě čeká hned na kraji u
světlometu. Nebojácně ho chytám do ruky a odnáším k nedalekému
potůčku. Lipno to sice není, ale snad se mu tu bude líbit……

tak zas někdy
Pepa P.